Softshellová bunda

Pokořila jsem šití bundy a mám pocit jako bych složila znovu maturitu . A jak jsem se dostala k bundě? Naprosto jednoduše. Z internetu jsem objednávat nechtěla (pamatuji nákup poslední bundy, kdy jsem musela vzít o číslo větší než jsem chtěla, protože měla střihem daný úzký límec a hrudní část), v řetězcích to byla spíš nevyskytující se velikost a i kdyby, neměla jsem možnost dostat se tam "na akci". A koupě v místním obchodě s textilem mi stačila minule. kupovala jsem bundu v domění, že má spoustu reflexních prvků. Pak jsem malé ušila kalhoty s reflexním autíčkem, ona zaběhla do chodby a zatímco autíčko krásně svítilo, bunda ani ťuk. Tak jsem časem dožehlovala reflexní prvky (zastávám názor, že dítko musí být prostě vidět), měnila s postupem času zipy a přešívala rukávy, protože ta stahovací páska na suchý zip se prostě rozlepovala co 30 vteřin.....vážně....Tenkrát jsem se zařekla, že další bundu prostě ušiju a bude přesně dle mých představ. A stalo se . Dorazilo PPL s materiálem....



....a o 24h později....

Střih je Philippa od Farbenmixu.

Bála jsem se, jestli ji stihnu ušít do porodu, ale miminko naštěstí spolupracovalo a nechalo mě celé dopoledne šít . Ještě mu možná stihnu došít tu chlupatou kombinézku, co jsem si vymyslela.